Du kannst mein Angesicht nicht schauen

Dnešní moderní svět se přímo před našima očima proměňuje v kulisy obřího panoptika.

Fenomén totalitarismu není jen znamením nacismu nebo komunismu, ale je i průvodním znakem vývoje, který nyní na vlastní kůži prožíváme.

Také postavy obou novel se podřizují pochybné nedůvěryhodné pofiderní moci, která sama o sobě však nevzbuzuje ani respekt, ani nedisponuje faktickou silou. Snové a snově se pohybující obyvatelé v záhadně přístupném domu zde konají jakési kolektivní exercicie, v nichž se mísí obrovský strach s pokorou před anonymní mocí ztělesněnou v laskavém domovníkovi či snaživém hrobníkovi.

A kdo je ten přívětivý domovník? Kdo je ten vlídný hrobník? Pokleslý bůh, jeho zástupná figura, nebo pouhá fetiš, fikce, kterou si lidé sami vytvoří a potom se jí bojí?

Věčné téma vzývání cizích bohů prochází s námi dějinami a přitom stále platí: Nemůžeš spatřit moji tvář, neboť člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu.

Die Welt von heute verändert sich direkt vor unseren Augen in die Kulisse eines riesigen Panoptikums. Das Totalitarismus-Phänomen ist nicht nur kennzeichnend für den Faschismus oder Kommunismus, sondern es ist auch eine Begleiterscheinung der Entwicklung, die wir nun am eigenen Leib verspüren.

Auch die Figuren beider Novellen ordnen sich der zweifelhaften, nicht vertrauenswürdigen, misstrauischen Macht unter, die von sich aus weder Respekt hervorruft noch über eine faktische Macht verfügt. In Träumen und traumhaft bewegen sich die Bewohner in dem rätselhaft zugänglichen Haus, wo irgendwelche kollektive Exerzitien stattfinden, in denen sich riesige Angst vermischt mit Demut gegenüber der anonymen Macht, verkörpert durch den liebenswürdigen Hausmeister respektive den freundlichen Totengräber.

Aber wer ist dieser Hausmeister? Wer ist der Totengräber? Ein gefallener Gott, seine ihn vertretende Figur oder nur ein reiner Fetisch, eine Fiktion, die sich die Menschen selber schaffen und vor der sie sich dann fürchten?

Das ewige Thema des Anbetens fremder Götter durchzieht unsere Geschichte und ist noch immer gültig: Mein Angesicht kannst du nicht schauen, denn kein Mensch kann mich schauen und dabei am Leben bleiben.