Tento slovníček je zamýšlen jako příručka, která by měla sloužit pro základní, velmi jednoduchou, komunikaci v litevštině. Je určena pro ty čtenáře, kteří litevštinu zatím nestudovali a nezabývají se jí po odborné stránce. Proto jsou všude uváděny pouze nejjednodušší tvary slov a výrazů, bez odborných lexikografických informací. Účel slovníčku je ryze komunikativní: měl by umožnit Čechům cestujícím do Litvy zorientovat se v typických situacích a pomoci jim vyjádřit svá přání či požadavky.

V každé námi navštívené zemi jsme konfrontováni s cizím jazykovým prostředím, a to dvěma způsoby: jednak potřebujeme sami něco říct (např. zeptat se na cestu, požádat o pomoc, objednat si něco k jídlu), jednak musíme porozumět alespoň základ¬ním slovům a větám v dotyčném jazyce (např. nápisy a hlášení na nádraží, pozdrav či poděkování, jídelní lístek). To jsou tzv. aktivní a pasivní aspekty komunikace.

Pokud chceme něco říct v cizím jazyce, napadnou nás především slova a vyjádření v naší mateřštině, která se následně pokoušíme přeložit. Jenže tento postup často vede k omylům. Např. ve slovníku najdeme, že české „ahoj“ se do litevštiny překládá jako „labas“, ale pokud se pokusíme toto slovo použít při loučení s kamarády, zjistíme, že to nejde: v litevštině totiž není společné slovo pro pozdrav a loučení. Mezi dvěma jazyky nenacházíme přímočaré spojení výrazů: slova musíme ne překládat, ale hledat k nim ekvivalenty. Spíš než hesla ve slovníku potřebujeme vědět, které z nich litevština použije v té či jiné situaci. Jak se litevsky zdvořile pozdraví? Jak se poděkuje? Jak se řekne „těší mě“ atd.? Proto je česko-litevská část slovníčku navržena nikoli abecedně, ale tematicky: v jednotlivých kapitolách uvádíme typické komunikační situace a nejčastější slova a fráze pro každou z nich, např. seznámení, cestovaní, jídlo atd. V každém tematickém okruhu uvádíme jednotlivá slova a nejběžnější fráze (hesla uvnitř jednotlivých tematických okruhů řadíme abecedně). Je samozřejmé, že se spousta výrazů v různých komunikačních situacích opakuje, proto se některé příklady či fráze v česko-litevské části vyskytují vícekrát.

Zcela jinak je tomu v případě pasivní komunikace. Pokud vidíme nápisy či slyšíme věty v cizím jazyce, většinou není možné je tematicky zařadit – jsou to znaky a zvuky, které nám téměř nic neříkají. Nezbývá nic jiného, než si příslušné slovo nalistovat ve slovníku. Proto jsme litevsko-českou část navrhli jako tradiční slovníček, kde jsou hesla uspořádána v abecedním pořadí.
Při výběru nejtypičtějších a nejpotřebnějších slov a frází k jednotlivým tématům autor spolupracoval s brněnskými a pražskými studenty litevštiny. Slovní zásoba byla „testována“ na seminářích litevštiny na Masarykově univerzitě v Brně v letech 2007–2009. Zde podávaný výběr slov a frází také ve velké míře zohledňuje zkušenost studentů ze studijních cest do Litvy, protože praktická zkušenost asi nejlépe pomáhá odlišit fráze a slova frekventovaná od těch méně frekventovaných. Jak tematické rozvržení česko-litevské části, tak i obsah jednotlivých tematických okruhů vznikaly tedy na základě reálných situací a reálných potřeb pro základní komunikaci v litevštině.
Tato příručka může pomoci pro navázání základní komunikace, avšak pro plnohodnotnou konverzaci není dostačující. Čtenáře, u kterých první zkušenosti s litevštinou probudí chuť k dalšímu poznávání tohoto jazyka, srdečně zvu na baltistická studia.

Vaidas Šeferis
Masarykova univerzita

• kategória  Učebnice a skripta